 |
| Fialka vonná |
Samotný Islám staví fialku mezi rostlinami na jedno z předních míst. V Řecku byla zasvěcena Afrodité a byla symbolem plodnosti, proto tvořila součást směsi pro nápoje lásky. Podobnou funkci plnila fialka později i u Římanů. Měla celou řadu symbolických hodnot. Její barva byla barvou smutku a kajícnosti. Především ale byla symbolem čistoty a panenství, proto je Řekové i Římané pokládali na lůžko nevěsty.
Věnce z fialek měly posazením na těžkou hlavu léčit nepříjemné následky opilosti. V Německu byla fialka nedílnou součástí rituálu vítání jara. Kdo objevil první fialku, musel tuto radostnou zprávu oznámit. Nejhezčí děvče ze vsi pak fialku utrhlo, čímž se začaly oslavy příchozího jara.
Fialka byla stálou součástí i naší kultury, kromě různých pověstí o tom svědčí i texty některých lidových písní, jako třeba „...modrá fialička co pávové peří, každá holka blázen, která chlapci věří... "
Violka vonná - fialka
Vytrvalá bylina až 15 cm vysoká s krátkým oddenkem a tenkými kořenujícími výhonky, až 20 cm dlouhými. První listy jsou malé, dlouze řapíkaté, ledvinovité až okrouhle srdčité, při okraji vroubkované. Později narůstají listy větší. V březnu a v dubnu se vytvářejí stopkaté, fialové libovonné květy. Jsou zpravidla neplodné. V srpnu vyrůstají na výhoncích úplně při zemi druhé nevelké květy s téměř bezbarvými korunami jsou plodné a dávají semena. Plod je kulovitá tobolka krátce a hustě chlupatá.
Fialka kvete v březnu a dubnu.
Výskyt
Druh domácí v Evropě, Číně a Japonsku. U nás se vyskytuje v listnatých humózních lesích a hájích a na křovinatých stráních. Často je též zplanělá v zahradách a parcích.
Užívaná část
Oddenek (Radix violae odoratae) a někdy nať (Herba violae odoratae).
Sběr a úprava
 |
| Fialka jak ji známe kolem zdi a trávníku |
Účinné látky a působení
Oddenek i nať obsahují alkaloid violin, kterému se připisují emetické účinky, dále hlavně saponiny a malé množství silice se sloučeninou kyseliny salicylové. Saponiny zlepšují vylučování hlenu a usnadňují odkašlávání. Droga má také diuretický účinek.
Užití
Jako expektorans, emetikum a mírné sekretolytikum. Vnitřně macerát (lžička drogy macerovaná 6 hodin v šálku vody) jako prostředek proti kašli a k podpoře odkašlávání, při černém kašli a kataru průdušek. Řidčeji se používá jako diuretikum. Zevně do koupelí na špatně se hojící rány a s přesličkou při hemoroidech.
Poznámka autora
Kořenová droga se často doporučuje jako náhražka ipekakuanového kořene. Ve Francii se z čerstvých květů získává silice, a za tím účelem se pěstují speciální odrůdy (Panna, Víctorla aj.). Květ obsahuje asi 0,003 % silice, která nezředěná téměř nevoní a teprve při zředěni 1 :500 až 10 000 vystupuje zřetelná violková vůně. Z tisíce kg květů se získá asi 31 g zelenavé silice. Silice se též může získat z natě a kořene; liší se barvou. Dnes se většinou violkové voňavky připravují ze syntetických látek.
Zdroj: Naše rostliny v lékařství, Korbelář Endris, nakladatelství Avicenum
