 |
| Kobylka luční Conocephalus fuscus |
a probudí i tyto krásné tvory našich luk i zahrad. Cítím jak se letní vzduch tetelí horkem a jemně vrzají zvuky léta. Bude, to není předčasné, potřebujeme po dlouhé zimě naladit a odstranit únavu.
Připomenutí na jaře i kdykoliv, osvěží. Některé informace ani nejsou běžně známé...
Kobylka, půvabný luční koník, je největším hmyzem, který běžně potkáme na loukách i zahradách. Pomáhá zde regulovat stav hmyzu, který loví. I přes značnou velikost ji snadno přehlédneme, díky jejímu zelenému maskovacímu zbarvení. Spatříme ji často, až když vyskočí... Ke skákání je uzpůsoben třetí pár nohou, čili velmi dlouhé, speciálně tvarované končetiny se silným stehnem.
První pár nohou nese sluchové ústrojí – takzvané tympanální orgány. Nacházejí se v holeni, takže o kobylkách lze tvrdit, že poslouchají kolenem. Tedy přesněji otvůrkem opatřeným bubínkovitou membránou, který se nachází těsně pod kolenem.
Kobylky slyší dobře – u hmyzu takto složité sluchové orgány nenacházíme často. Potřebují je na vzájemné dorozumívání. Samečci cvrkáním, lákají samičky k rozmnožování, přičemž každý druh kobylek vydává zvuk odlišný, druhově specifický.
Samečci kobylek cvrčí třením předního páru křídel, která jsou kožovitá – nikoli blanitá – o sebe. Sbor samečků nejvíce koncertuje k večeru a v noci, ale často začíná již v poledne.
Je třeba žít ve shodě s přírodou Horatius
VIVERE NATURAE CONVENIENTER OPORTET
