Zapomeň na těžké chvíle, ale nikdy nezapomeň na to, co jsi se díky nim naučil. Možná pro něho zase poučka, ale vidím to všude se jen naříká, stresuje a to nikam nevede. Stížnosti hoďte do vrby a vykročte znovu a delším krokem.
Marie Serneholt je švédská krasavice (sociální sítě)
Tip: pošlete ženu střelit prasátko a je postaráno o maso na celý týden, i déle. Snadné, stačí dobrý luk a šípy, jde to potichu a zvěř se neplaší, lovit můžete víc prasátek, v klidu se vracejí zpátky. To po výstřelu z lovecké kulovnice se už (u nás) neukáží. Ale nemáme ty prostory a podmínky... Video je malé, ale snad rozpoznáte, že se žena nebojí ani trochu.
Jak se líbilo vám muži, co ženy umí, když je to chlap učí, navádí. Vyrovnají se i v lovu a zacházení se zbraní. Plíží se i na divočáka jako kočka na lovu, znám to - když je žena na lovu přítomna, přináší to štěstí, úspěch lovu. Nedám sem vulgární lidové příměry jako kam si sáhnout pro štěstí před lovem, ale rozum napoví proč milovat ženu, která nás slabé jedince XY genu zastíní a musíme ji obdivovat. Buďte na ty holky hodní... Hoši!
Pozn.k ovládání videa: jiné video nemám, stáhl jsem alespoň toto (velké není dostupné), tak při problémech (zastavování) pohněte myší tím jezdcem na videu a je to...lze použít i zvětšení videa a nelekněte se, když Diana vystřelí....!
Robbie Williams - My Way Samostatné, cílevědomé ženy ovlivní i mužské spisovatele a jejich tvorba (knihy) jsou toho důkazem. Nemohu a nechci jen formálně něco psát, proto tyto krásné, vyrovnané ženy, zde označené jako kočky (kočky sobě) analylizuji při psaní stránky. Možná se podaří víc než jen pokus o zpracování těžkého tématu. Vzdejme ženám takto hold, úctu a lásku. Obdiv - to je správné slovo...
Vladimír Páral se narodil v Praze roku 1932, gymnázium absolvoval v Brně, Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Pracoval pak třináct let v chemickém průmyslu na severu Čech, především v Ústí nad Labem. Svou prvotinu, humoristický románek Šest pekelných nocí (1964), vydal ještě pod pseudonymem Laban. Pod vlastním jménem debutoval Páral v roce 1964 knihou Veletrh splněných přání, téměř laboratorně věcnou a přitom svrchnovaně ironickou analýzou stereotypního, mechanického života. To autor podtrhl i odpovídajícím stylem plným opakování, závorek, mechanických vět, vynechaných spojek a nedopovězených výroků.
*******************************
Video s Robbie Williams My Way - dívky šílí, je to pěkný chlapec a teen kluci nosí robbie účes
Užijte si to dámy. Vždyť se svět točí kolem vás a podle vás, i když to tak nevypadá...
Veletrh se stal první ze série knih, později autorem označených za "pět způsobů ukájení". Do ní spadaly i další kritické romány ze šedesátých let, vysmívající se konzumnímu, maloměšťáckému, nesmyslnému světu. Soukromá vichřice (1966) vyprávěla o stereotypním životě dvou manželských párů středních let; "soukromá vichřice" nastala, když se jeden z mužů pokusil ze stereotypu vymanit útěkem s mladou dívkou. Pokus ztroskotal, protože zdánlivě velká láska byla jen okouzlením novostí. V knize Katapult (1967) se hrdina Jacek Jošt snažil uniknout stereotypu programovým vytvořením "harému" na trase svých služebních cest; že nejdůležitější hodnotou v životě je pro něj vlastní žena a dítě, to pochopil, až když bylo příliš pozdě. V Milencích a vrazích (1969) si Páral vytvořil symbolický "svět v malém" v domě číslo 2000, obydleném zaměstnanci jednoho podniku. To autorovi poskytlo možnost rozehrát skládanku z rozporů a protikladů třídních, generačních a dalších. Profesionální žena (1971) byla parodií na dobrodružné příběhy o nezdolných ženách, o to paradoxnější, že se odehrávala v severočeských průmyslových kulisách.
V sedmdesátých letech se Vladimír Páral dovedně přizpůsobil realitě. Jeho dříve kritický tón dostal protipól, který bylo možné vykládat buď jako optimisticky souhlasný, nebo jako parodicky výsměšný - jak kdo chtěl. V knize Mladý muž a bílá velryba" (1973) byly těmito dvěma póly vypočítavá kariéristka Edita a hloupoučká Miluška, ale především rezignovaný a skeptický Viktor Panc a nadšený mladík Břeťa Laboutka. Jedinou postavou, pro kterou z šedí života nebylo vysvobození, byla paradoxně Miluška, která se ve své bezbřehé naivitě nedokázala pro nic nadchnout ani pro nic obětovat. Radost až do rána (1975) byla opět variací na páralovské "věčné téma" stereotypu; hlavní postavy, životní ztroskotanci Viola a Kazan, nakonec našli své malé soukromé štěstíčko v životě panelákových kotců, který je zpočátku děsil. To se dalo vykládat i jako pokřivení pod tlakem reality. Generální zázrak (1977) viděl jako východisko v lásce, Muka obraznosti (1980) byla stylizovaná autobiografie, příběh o zrodu spisovatele.
V osmdesátých letech se Páral věnoval sci-fi tématům; tyto knihy (Romeo a Julie 2300, 1982; Pokušení A-ZZ, 1982; Válka s mnohozvířetem, 1983; Země žen, 1987) byly sice obvykle považovány jen za šikovné vyhýbání kontroverzním tématům, ale v podstatě to byly maskované obrázky ze socialistické reality, která vnucovala lidem štěstí i proti jejich vůli.
V devadesátých letech Páral využil změněné politické situace a začal psát knihy s otevřenou sexuální tématikou, kterou musel ve svých dřívějších knihách vzhledem k cenzuře omezovat.
Tak vznikl třeba Dekameron 2000 aneb Láska v Praze (1990), Kniha rozkoší, smíchu a zapomnění (1993) a Playgirls I, II (1994). V knize Tam za vodou (1995) se autor pokusil o čistě humoristický román, ale ukázalo se, že to není právě jeho "parketa". Obecně se dá říci, že Páralova tvorba patřila, zejména u mladé generace, k nejčtenějším knihám své doby.
Nikdy se nestyďte za to, že jste úspěšní. V čemkoliv a kdykoliv. A taky se nikdy nebojte se pochlubit.
V této zemi kdosi zavedl slogan: Samochvála smrdí (ten kdosi byli komunisti, kteří se báli schopných lidí a bojí se jich dodnes, protože potřebují hloupé stádo a ne chytré), a já si dovedu představit neúspěšného člověka, který se sám nemá čím pochlubit a proto ten slogan šíří dál.
Vy se máte čím pochlubit a ještě svému okolí prokážete motivační službu (budou chtít také něco dokázat).
Tak neváhejte a říkejte, co se vám povedlo, chvalte sebe a nezapomeňte pochválit i ostatní.
Angela GHEORGHIU - O mio babbino caro - G Schicchi - Puccini
Angela Gheorghiu sings the aria "O mio babbino caro", from Puccini's opera 'Gianni Schicchi'
(Queen Beatrix of The Netherlands Silver Jubilee Concert in Amsterdam, April 29th, 2005)
Jak krásný a dobrý je život, když má k němu člověk trochu odvahy.
doporučoval mužům nepřehánět péči o zevnějšek slovy "Forma viros neglecta decet" čili "mužům sluší nedbalý vzhled". Samečci mnoha živočišných druhů se zásadou z Ovidiova "Umění milovat" neřídí.
Naopak, v honbě za přízní samiček se u nich vyvinuly často velice nápadné znaky. Připomeňme si třeba nádheru pavích per nebo ohnivé barvy samečků některých ryb. A samičky dávají obvykle přednost těm největším výstředníkům.
Často nabývají samčí ozdoby takových podob, že představují pro každodenní život nemalou zátěž. Nápadně zbarvený sameček drobné rybky gupky snáze přiláká pozornost dravce a přirozené nepřátele na sebe může upozornit i hlasitě skřehotající žabák. Vědci předpokládají, že se s takovou s nepříjemnou zátěží dokážou vypořádat jen ti nejlepší samečci. Nápadný sameček dává najevo své vlastní kvality. Jako kdyby oznamoval samičkám: "Podívejte se jak jsem dobrý, když dokážu přežít i s takovouhle nádherou."
Samičky si volí nápadné samečky právě proto, že se za jejich nápadným zjevem skrývají geny předurčující živočicha k vysoké schopnosti obstát v tvrdých podmínkách každodenního boje o přežití. Potomci, jejichž otcem se stane takový "švihák", mají rovněž vyšší naději na přežití a zplození dalšího pokolení.
Ve světle těchto teorií končí aktivní role samiček tím, že si vyberou otce svých potomků. Ale to bychom samičky krutě podcenili. Dovedou přispět k životaschopnosti potomků atraktivních otců velice důmyslným způsobem - jakousi obdobou hormonálního dopingu, jakým si nedovoleně pomáhají k lepším výkonům nepoctiví sportovci. Vědci vědí už delší dobu, že samičky jsou schopny ukládat do vajíček různá množství hormonu testosteronu. Mláďata z hormonálně "nadopovaných" vajíček bývají mnohem agresivnější, urvou od rodičů více potravy a rychleji rostou. Ptáci tohoto hormonálního dopingu využívají při mnoha příležitostech. Například volavky kladou s odstupem několika dní čtyři až pět vajec a jejich mláďata se proto klubou postupně. Starší mláďata bývají silnější a nejednou zahubí nejmladšího a nejslabšího sourozence jako nežádoucího konkurenta. Síla starších mláďat ale není dána jen jejich věkem. Vejce snesená na počátku snůšky obsahuje mnohem více testosteronu než vejce snesené jako poslední. Hormon předurčí mládě k mnohem intenzivnějšímu růstu, větší schopnosti žebrat od rodičů o potravu i k větší agresivitě vůči sourozencům. Náskok, který první mládě volavek získá časnějším vyklubáním z vejce, je tak ještě umocněn "hormonálním dopingem". Mláďatům, která se líhnou jako poslední, není této hormonální podpory dopřáno, a tím se jen dále zhoršuje jejich postavení mezi sourozenci na rodném hnízdě.
Někteří ptáci používají stejné taktiky naopak k vyrovnání rozdílů mezi mláďaty. Samička kanára během snůšky zvyšuje množství samčích hormonů ve vajíčcích. Později vylíhlá mláďata proto tolik nezaostávají za svými staršími sourozenci, protože těží z "hormonálního dopingu", který byl odepřen naopak starším sourozencům.
Zajímavé okolnosti hormonálního dopingu vajec byly pozorovány u australských pěvců zebřiček. Samičky zebřiček mají zvláštní slabost pro samečky, které vědci vyzdobili na nohou červenými plastovými kroužky. Snad za to může fakt, že si samičky vybírají partnery podle červené barvy zobáku. Samec, který nese červeň i na nohou, je pro samičky neodolatelný. Naopak, samečci opatření zelenými kroužky jsou pro samičky nezajímaví. Právě tohoto faktu využil ve svých experimentech tým francouzských a skotských vědců, kteří se rozhodli sledovat osud potomků atraktivních i neatraktivních otců. Dospěli k velice překvapivým výsledkům.
Pokud se samička spáří s fešákem opatřeným červenými kroužky, uloží do vajec mnohem více testosteronu, než v případě, že počne potomky se samcem "zohyzděným" zelenými kroužky. Zřejmě tu hraje svou roli celkově vyšší vzrušení samičky z páření s atraktivním samečkem. Potomkům atraktivních samečků se tak dostává do vínku vydatného hormonálního dopingu, který jim významně pomůže ve startu do života. Potomci atraktivních samečků jsou v životě úspěšnější nejen díky "dobrým genům" svých otců ale i zásluhou testosteronu, jenž jim poskytnou jejich matky.
Jestliže si samečci neberou příliš k srdci Ovidiovu výzvu k nedbalé eleganci, pak by měli mít na paměti Vergiliovo varování "dux femina facti" jež tvrdí, že "žena je původcem činu" a které je dnes populárnější ve své francouzské verzi "cherchez la femme".
Královna Dido
V Aeneidě je královna Dídó, řecké jméno pro královnu Elissar, poprvé uvedeno jako neobyčejně respektovaná postava. Již po sedmi letech od jejího odchodu z Tyru vystavěli Kartaginci pod její vládou úspěšné království. Její poddaní ji zbožňovali a obdarovávali ji chvalebnými festivaly. Její postava je povšimnuta jako ještě vznešenější, když nabídne azyl Aeneovi a jeho mužům, kteří nedávno uprchli z Tróje. Nicméně, když je Aeneas upomenut božím poslem, Merkurem, že jeho mise není zůstat v Kartágu se svou nově nalezenou láskou Dido, ale cestovat do Itálie a založit Řím, postava Dido se obrací k horšímu. Když ji Aeneas opustil, Dido se stala pomstychtivou a přikázala postavit hranice, aby mohla spálit majetek, který po sobě zanechal. Právě na této hranici měla Dido vidění o budoucím kartáginském generálu Hannibalovi, který ji mstí. Se svým posledním dechem se probodla.
Pověst o lásce Dido a Aeneovi je smyšlená, ve skutečnosti dělilo tyto dvě postavy od sebe 500 let. Poznámka: Aeneis (Aeneidy), též Aeneida je Vergiliův epos. Je psána latinsky v hexametrech.
Bon Jovi je rocková skupina z New Jersey (USA), která prodala celosvětově více jak 140 000 000 alb. Jedná se zejména o stadiónovou kapelu, jejíž koncerty mohli shlédnout fanoušci po celém světě ve všech kontinentech. Kořeny skupiny sahají do 80. let a působí dodnes. Členové skupiny jsou Jon Bon Jovi, Richie Sambora, Tico Torres a David Bryan. Skupina Bon Jovi je mimo jiné průkopníkem hudebního „stylu“ unplugged, který měl svou premiéru na hudební stanici MTV. Bon Jovi Bon Jovi-Thank You For Loving Me
this song is beautiful, it reminds me of the girl i love.
Tento název přímo vyzývá svým podtextem k uchopení se tématu a myšlenky
Kočky - přeneseně krásné samostatné a nezávislé ženy.
Ženy ovládající svůj život i natočení hlavy muže tím správným, mnohdy i erotickým směrem. Žena řídí a ovládá ten svět, který
porodila.
Muži jsou fascinováni místy, která jako novorozenci - kojenci měli velmi blízko. Jsou pro ně erotické, přitažlivé a obluzující (lidově - ztrácí hlavu) Nerozumíte pánové, přece víte, kudy a kde jste se narodili a kde jste byli poprvé přitisknuti. No ano, tam se budete celý život vracet nejen pohledem, ale i podprahovou vzpomínkou podvědomí.
Název evokuje poznávání žen a dívek, které se oprostily, emancipovaly a umí žít výhodně i pro krásu i pro mužskou ješitnost. Muži jsou jakoby tvrdí, ale měknou při pohledu a neuměle skrývají náklonnost.
Chci upozornit opět na fotografie Anny, Anny Kurnikovové.
Takový úsměv, kterým řekne všechno ženu staví vysoko do piedestalu života. Je přímý, srdečný, otevřený a nekonečný. Bere za srdce. Tato "kočka" vládne okolí a kdo to nevidí?
Chcete žít dlouho? Nebuďte single, obdivujte ženy a dejte jim to znát. Muž bez ženy umírá postupně dlouho sám a nepozná důvěrnost životního poznání s rodinou, dětmi i vnoučaty.
DUX FEMINA FACTI (Vergilius, Aeneis 1,364) Žena je původce činuU Vergilia je míněna kartáginská královna Dido. Řčení je obecné, ve smyslu "Za vším hledej ženu". Srovnání: Cherchez la femme.
