Zapomeň na těžké chvíle, ale nikdy nezapomeň na to, co jsi se díky nim naučil. Možná pro něho zase poučka, ale vidím to všude se jen naříká, stresuje a to nikam nevede. Stížnosti hoďte do vrby a vykročte znovu a delším krokem.
Annu Kurnikovou zde už nehledejte...není tu a nebude!
Pro dnešní den s úsměvem
Anny Kurnikovové - je to nejkrásnější úsměv široko daleko, pokud jste si nevšimli, tato dívka rozdává nejen krásu na všechny strany, ale i široký šťastný úsměv. Úsměv ze srdce, to znamená dar z duše krásné ženy pro každého. Proto její fotografie se budou na stránkách webu často ukazovat.
Naberte energii a sílu Anny - to vám přeji - klišé "šťastná to žena" to snad nepokazí - ten její úsměv, podívejte se ten je přirozený.Vyhněte se blbcům na internetu. A učte se pracovat s informacemi. Meditace ženy:
V tomhle životě jsem žena. V mém příštím životě bych byla ráda medvěd. Jsi-li medvěd, držíš zimní spánek. Neděláš nic jiného, než že šest měsíců v jednom kuse spíš. To bych vydržela. Než jdeš spát, musíš se pořádně nacpat. To bych taky snesla. Když jsi medvědí holka, tak porodíš své děti ve spánku. A ty nejsou větší než vlašské ořechy a když se probudíš, jsou z nich už správná odolná mláďata k mazlení. To bych teda určitě vydržela. Když jsi máma medvěd, tak každý ví, že to myslíš vážně. Ten, kdo by zlobil tvoje mladé, dostane facku. A když tvoje mláďata něco provedou, dostanou taky jednu za ucho. To bych snesla. Když jsi medvěd, pak tvůj partner OČEKÁVÁ, že ráno budeš vstávat nabručená. OČEKÁVÁ taky, ze máš chlupaté nohy a pořádné špeky. Ano. Myslím, ze budu medvěd!
Povězme si něco k tomu textu - je jedinečný, dobře poslouchejte přátelé!
Já křídla mít hlídám den, který mi dá tvou tvář... My dva se přece musíme ještě jednou potkat...víš, já tě nikdy nepřestanu hledat...na této zemi Touha dobýt vesmír je nesmyslná, vesmír je přece v každém z nás. Theodor Fontane Proporce krásy jsou jasné: 100%.
Nemá sílu znalosti ani prostředky. Vždyť jen malý posun v zemské kůře rozvalí lidské mravenčí stavby a velký oceán převalí vlnou tsunami část hustě osídlené planety a srovná hrdost národa velkým neštěstím. Ale člověk i poškozený se dokáže vzchopit a postavit znovu na nohy. Život na zemi podléhá standardním zákonům a jevům. Jednich z nich je milování v přírodě. Vypadá to lechtivě, ale nemluvíme tady o jen lidských formách vzájemného namlouvání nebo zajímavého tělesného kontaktu. Všechna stvoření na světě milování podléhají a nezmění na tom žádná puristická sdružení světa. Tak to prostě je a je to dobře zařízeno na tomto světě. Řád světa podal jako pevný základ milování všeho živého a učinil z něho hybnou sílu celé živočišné a zřejmě rostlinné i jiné buněčné existence na této planetě. Život není udržitelný koloběhem prvků co skládají živou hmotu co živočich používá, aby doplnil svou spotřebu energie, a kdo si to myslí, mýlí se. Tak se život na světě udržet nedá, protože by vše vymřelo a nikdy by jsme se také nenarodili. Pokusím se vysvětlit co to pohání milování tak, že je věčné a je to tak složité, že se to možná ani vědci nepodaří plně...chemie ani fyzika nám mnoho nepomůže, zčásti vědecké kritické myšlení neuropatologů nám o tom podává náhled.
Příkladem je MUDr František Koukolík v knize O Evě a Adamovi. Dotknu se těchto závěrů pana profesora i zde, počkejte si.
A zase pouštím, znovu...A vím, proč...Tato písnička, tento krásný hlas, mě vracejí do času, kdy jsem byla dívkou, skoro dítětem...
Před sebou vidím své rodiče, maminka krásně tančila, byla menší, drobná, tatínek vysoký, zelenooký sportovní, štíhlý typ... Já stála ,,Tenkrát" opodál, velmi hubená, se silnými skly na ošklivých brýlích, ostříhaná na kluka a snila...Snila o tom, zda budu někdy tančit, zda pro mě někdy přijde ten vyvolený s kouzelnými slovy:,,,Smím prosit?"...Nebyla ve mně závist, jen velká touha být někdy tou, která má tanečníků ,,plný" taneční pořádek... Snad ta velká touha i snažení, zapomenout na nemoc, způsobila, že jednoho večera jsem stála na tanečním parketu v matčiných slavnostních šifonových šatech a tančila... Tančila celou noc... V nádherných šatech, s dlouhými vlasy, místo brýlí kontaktní čočky a v rozzářených očích radost a očekávání čehosi, co jsem neznala... A na takovou noc nelze zapomenout... Díky,příteli,že jsi mně dal přivonět ke květině, která je v mé ,,kouzelné" skřínce"... Tenkrát, tenkrát voněl čas a jak koně bílý koně běžel kolem nás...
ale nářadí s sebou. Je sucho, ale kytičky jsou venku. I včelky. Slunečné dny a teplo řídí přírodu. Světlo a dny se prodlužují...
Máme každý svůj vlastní kalendář. Pro někoho jaro začíná prvním slunečním dnem, jiný to pravé jaro počítá od prvního milostného kosího zpěvu a pro jiného je neklamným znakem jara první slečna nalehko spoře oděná.
My, přátelé zahrad a záhonů, počítáme jaro od první rozkvetlé sněženky. Jakmile se mezi dvěma zelenými lístky prodere na svět první bílý kvítek, je jasné, že jaro už je tady.
Podíváme se do světa zpěvných ptáčků červeně kardinálsky zbarvených....
Severní Kardinálje pěvec střední velikosti s délkou těla 21 cm. Má výrazný hřeben na hlavě a maskou na obličeji. Sameček je pulzující červený, zatímco samice je temně červenohnědý odstín. Severní Kardinál se hlavně živí zrním se, ale také se živí hmyzem a plody. Samec se chová teritoriálně , značí své území svou písní. Během námluv samec krmí potravou samičku zobák-k-zobák. Samička snáší tři až čtyři vejce. To bylo kdysi ceněný ptáček jako domácí mazlíček, ale jeho prodej jako okrasného ptactva je nyní zakázán ve Spojených státech. Běžné jméno, stejně jako vědecké jméno, severní kardinál odkazuje na kardinály z římsko-katolické církve , kteří nosí výrazné červené šaty a čepice.
Roste planě i u nás, pravděpodobně však není původní, ale zavlečený. Nejčastěji je dvouletý, někdy však vydrží i více let. V prvním roce rostlina vytvoří přízemní listovou růžici, z níž ve druhém roce vyrůstá lodyha s jednostranným hroznem nápadných květů. Často se na stanovišti udržuje samovýsevem, proto budí dojem klasické trvalky. Široký sortiment odrůd zahrnuje pestré barevné směsi i čisté barvy. Velmi oblíbená je velkokvětá směs ´Excelsior Hybrids´ a také starší barevná směs ´Gloxiniaeflora´. Vzácnější, ale dnes už také u nás velice populární, je světle meruňková ´Apricot Beauty´. Objevují se také nižší zakrslé odrůdy, například pouze kolem 60 cm vysoká ´Dwarf Red´. Náprstník dobře obhospodařují čmeláci, často mají svou kolonii poblíž. Najdeme jej i v lese, kde bývají na pasece v celé kolonii a jsou světle fialově vybarvené ne červené
Náprstník červený roste nejlépe na nevápenitých, spíše vlhčích půdách. Velkokvěté odrůdy hezky vyniknou v kombinovaných záhonech nebo jako předsadba dřevin.
Vytrvalá, 40-120 cm vysoká jedovatá bylina s přímou, obvykle nevětvenou a mírně hranatou lodyhou, nahoře žlaznatě pýřitou. Listy jsou střídavé, dolní vejčitě kopinaté až přisedlé, horní kopinaté, přisedlé, na rubu chlupaté. Kvete v červnu až září. Květy vyrůstají v jednostraném hustém hroznu. Jejich koruny jsou trubkovitě zvonkovité, pětidílné, dvoupyské (dolní pysk je chlupatý), s laločnatým lemem. Náprstníky patří k velmi dobře chemicky prozkoumaným rostlínám.
Ve všech částech rostliny (a zejména v listech) jsou přítomny glykosidy, většinou se steroidním aglykonem, ovlivňující srdeční činnost.
Otravy: Při požití toxického množství náprstníku se nejprve objevuje místní podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později dojde ke zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obtížné, mohou se objevit poruchy vidění (člověk vidí předměty různě zabarvené), halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy, závratě, po asi 2 hodinách se zrychluje a slábne puls, smrt nastává zástavou srdce. Otrava se léčí podáváním dávidel, absorpčního uhlí a tříslovin (tanin, odvar z dubové kůry, silný černý čaj), nezbytné je okamžitě přivolat lékařskou pomoc. Smrtelnou dávkou pro člověka mohou být pouhé dva snědené listy náprstníku - nutno však dodat, že pro jejich odporně hořkou chuť je velmi obtížné je sníst.
Naše láska...Pepíček...! Pepa slaví a hraje přátelům. Náladová videa, písničky zazpívejte si. Kdy se tady můžete zase rozšoupnout. Život je krátký a tvrdý. Co víc k tomu dodat, poslouchejte s Pepíčkem. Video se povedlo!
"Pamatujete si jak jste byli naposledy zamilovaní? Vaše srdce bylo v sedmém nebi. Vaše myšlenky poletovaly na květech štěstí a optimismu jako motýli. Byl to báječný pocit. Co báječný, skvělý pocit to byl. A teď si zkuste představit, že to můžete prožívat každý den. Ano, takto můžete milovat sebe, a vy nikdy nikam neodejdete. Jakmile jednou najdete lásku sami k sobě, bude s vámi po zbytek života. Zkuste si vytvořit ten nejlepší vztah ve svém životě…
PROXIMUS SUM EGOMET MIHI (Terentius, Dívka z Anru 636) Nejbližší sobě jsem já sám (srovn: bližší košile než kabát)"
Bezesporu Marie patří mezi naše lásky. Je neuvěřitelně krásná a pozitivní osobnost a zpívá dobře s nádhernými texty. Už jsem o ní psal, vyhledám to znovu a odkážu pro vás.
Pohledný chlapec s charakteristickým chlapským vzhledem. Líbí se ženám. Idol pro zamilování. Modré oči. Řezané rysy. Sportovec. Povolání: atlet - desetibojař Věk: 37 Datum narození: 26.11.1974 Znamení: střelec
Roman Šebrle je český atletický vícebojař a olympijský vítěz z roku 2004. Pochází ze sportovní rodiny – jeho otec skákal do výšky a závodně lyžoval, obě babičky cvičily ve spolku Orel a o pět mladší sestra Jana vystřídala atletiku, karate a tenis. Čtrnáct let hrával Šebrle závodně fotbal, ale miloval i atletické závody. Jeho disciplínou byl skok do dálky. V roce 1992 však sledoval v televizi zlatý triumf průkopníka českého desetiboje Roberta Změlíka a rozhodl se následovat jeho příkladu. Na olympiádu v Sydney 2000 odjížděl již jako jeden z favoritů a ke zlatu mu chyběl skutečně kousek, skončil druhý. Už půl roku po olympiádě se ale stal halovým šampiónem a na jaře 2002 šokoval svět novým světovým rekordem: 9026 bodů! Jako první a dosud také jediný desetibojař překonal Roman magickou hranici devíti tisíc bodů. K tomu přidal evropský rekord v halovém sedmiboji (6420 bodů), první vítězství na Grand Prix a narození potomka. A v roce 2004 zvítězil na olympiádě a stal se populární osobností nejen ve světovém měřítku, ale také v českém prostředí. V běžeckých disciplínách je mu cenným rádcem manželka Eva, bývalá reprezentantka v běhu na 400 a 800 metrů. Po měsících míjení na atletických mítincích spolu začali chodit na Silvestra 1998 a v roce 2002 se jim narodil syn Štěpán. Po obhajobě titulu evropského šampiona v Göteborgu v roce 2006 se stal zároveň prvním desetibojařem, který dokončil 35 závodů s celkovým součtem přes 8000 bodů. Roman Šebrle stále patří ke světové atletické špičce.
Nádhernej chlap, a skvělej sportovec. Skromný člověk, který si na nic nehraje.
Něco o lásce potřebuje každý, a toto je spíše pohádka a na pohádkový web. Naše sny budiž tedy pohádkové lásku možná nepotkáme nevidíme ji, ale je tu, vím to. A život, ten plyne s časem dál....
Jarní kytičky - krokusy jsou velmi svěží a krásné na jaře vyráží i ze sněhu Krokusy jsou první kytky, které kvetou začátkem jara. Dokonce i když je ještě sníh, tak jsou schopné potěšit svými květy. Mají rády chladnější počasí, ale musí mít dostatek vody, jinak jsou jejich květy malé. Sázíme je na podzim, v době mezi říjnem - listopadem. To záleží na tom jaké je počasí. Před sázením musíme půdu odplevelit zapravit do něj hnojivo. Asi po týdnu až dvou můžeme do takto připraveného záhonu vysadit cibulky krokusu. Sázíme je do skupin po několika kusech, aby nám na jaře vykvetly zajímavé a bohaté koberce květů. Na jaře se nám krokusy odvděčí za takto připravený záhon nádhernými květy. Rozkvétají za plného slunce během dne. K večeru své květy zase zatahují, aby mohli další den opět krásně rozkvést.
Po odkvětu cibulky můžeme, ale nemusíme ze země vyrývat, to záleží kolik místa v záhoně máme.
Rozprava k sázení krokusů
Žlutý a fialový květ krokusu
Jednou z prvních jarních květin je krokus (Crocus). Krokusy nejlépe prospívají na slunném místě s lehkou, propustnou půdou, dobře se však přizpůsobí i polostínu, pokud není půda příliš mokrá. Aby jejich krása naplno vynikla, vysazujeme vždy do skupin, nejlépe stejných barev.
Krokusy ozdobí okraj keřového záhonu, prázdná místa trvalkového záhonu, okraje cest, skalky. Cibulky přesazujeme na začátku léta, asi jednou za tři roky. Protože stará hlíza po odkvětu odumírá a nad ní vzniká nová s dceřinými hlízkami, vybereme pro další výsadbu pouze největší cibule a uložíme je přes léto v dobře větrané místnosti s teplotou kolem 15oC.
Z druhů, které kvetou na jaře, se nejčastěji pěstuje velkokvětý krokus jarní (Crocus vernus) – jeho různé odrůdy mají bílou, modrou a fialovou barvu nebo dvojbarevné žíhání. Velkokvětý krokus žlutý(Crocus flavus) kvete výhradně žlutě a často se používá pro rychlení. Většina velkokvětých zahradních krokusů pak vzniká křížením těchto dvou druhů. Protože žluté druhy zpravidla vykvétají dříve, je vhodné vysadit je na polostinná místa, kde se jejich růst o trochu zpozdí.
je hlíznatá, velmi stará kulturní rostlina z čeledi kosatcovité, pěstovaná pro blizny svých květů, které jsou vysoce ceněným kořením.
Šafrán setý je blízkým příbuzným okrasných šafránů (Crocus vernus - šafrán jarní). Pochází ze západní Asie. Na podzim kvete fialovým květem, v každém květu jsou tři nitkovité, 2-3 cm dlouhé purpurově hnědé blizny, které se sklízejí ručně, odštípnutím.
Vzácnost šafránu daná jeho vysokou cenou se odráží v české frazeologii "je toho/mít něčeho jako šafránu", "šetřit s něčím jako se šafránem".
Nejvíce se pěstuje ve Španělsku, v jižní Francii, v severní Africe, v Orientě a v Latinské Americe. Podporuje zažívání, vyšší dávky vyvolávají překrvení vnitřních orgánů, bolesti hlavy. Užívá se ve španělské, latinskoamerické, francouzské a orientální kuchyni.
Ochucuje a barví pokrmy. Těžko se shání ke koupi - jak je vidět z debaty na internetu: Já ho ve zdravé výživě našla vždycky. I když je ho opravdu jako šafránu, zatím ho měli pokaždé, kupuji v červené krabičce od Grešíka. V lékárně jsem pro něj také nikdy nebyla, sehnala jste ho tam nakonec?
Kde koupit šafrán? tyto tři slova napíšete do vyhledávače (Google) a je to! Můžete si vybrat a nakoupit online na internetu!
Moc se mi líbí, nechte se unést přátelé...je to životabudič, stejně jako dětský smích...dokonce i kukačky kukají..připomíná mi to rána u lesa, když chodím na šoulačku. Ptáci takto zpívají dlouho i celý den a dá se s běžícím zvukem pracovat v prohlížeči....
Sýkora koňadra je velká asi jako vrabec, ale štíhlejší. Je to naše největší sýkora, je 14 cm dlouhá a váží 20 g. Hlavu má černou, jen tváře a příuší jsou bílé.
Černá barva pokračuje i na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho (u samic je tento pruh tenčí a méně výrazný). Hřbet je žlutavý až zelený, břicho žluté, kostřec a svrchní krovky ocasní modrošedé, křídla jsou tmavá modrošedá s nevýraznou bílou páskou. Zobák je silný, kuželovitý a černý. Mladí ptáci jsou bledší a líce mají žlutavé, zobák hnědošedý.
Létá poměrně rychle. Hlas má velmi proměnlivý. Jediný pár sýkor koňader dokáže v péči o potomstvo pochytat neuvěřitelné množství hmyzu. Většinou hnízdí dvakrát v roce a za tu dobu spotřebuje denně každá asi 17 gramů larev a housenek, brouků a mušek. Za jeden rok sýkora spořádá až 75 kg hmyzu! Sýkory navíc pečují o ovocné stromy i v zimě.
V okolí budky, kde nocují, posbírají 50-70 procent obalečů jabloňových. Před červivostí tak zachrání až 90 procent plodů.
Nezapomeňte tedy v zimě nasypat na krmítko nebo zavěste alespoň kousek loje na ovocný strom. Takto přilákané sýkory posbírají nesčetné množství přezimujícího hmyzu (vajíčka, kukly i dospělce) schovaného ve štěrbinách kůry. Jakmile roztaje sníh, s přikrmováním přestaňte – pro ptáky je samozřejmě jednodušší zaletět do krmítka než sbírat potravu po stromech.
Ostatní ptáci pak již od jara sbírají slimáky, drátovce, komáry, mšice a další škůdce. Do každé zahrady můžeme přilákat několik zdatných pomocníků, a to nejen díky budkám, které s oblibou obsazují sýkory koňadry, modřinky, rehci domácí i zahradní, brhlíci i neméně užiteční polní vrabci. Volně na stromech a v keřích rádi zahnízdí i pěnkavy, zvonci a zvonohlíci, stehlíci, pěnice černohlavá, pokřovní i hnědokřídlá. Podmínkou jejich zahnízdění je přítomnost hustých keřů nebo vyšších stromů.
U nás tráví zimu i velké množství sýkor z velmi vzdálených míst v severní a východní Evropě. V krutějších zimách k nám přilétají sýkory nejen z Polska a Běloruska, ale dokonce až z oblastí daleko za Moskvou, z podhůří Uralu. Máme o tom celou řadu dokladů od kroužkovaných sýkor. Naproti tomu část našich sýkor, především mladí ptáci, přezimují u Jadranu a v teplém jižním podhůří Alp v Itálii a Francii. Tenhle jev je jedním z mnoha překvapení, které přineslo kroužkování ptáků. Vždyť dříve byly sýkory koňadry považovány za typicky stálé ptáky.
Sýkorka modřinka
Sýkora modřinka (Parus caeruleus) je půvabná, středně velká a poměrně hojná sýkorka. Z našich druhů se svými asi 13 g nachází mezi osmnáctigramovou koňadrou a desetigramovým uhelníčkem. Samci jsou azurově modří na temeni hlavy a na křídelních letkách a krovkách, samice mají tuto barvu jen naznačenou. U obou pohlaví je kresba hlavy černobílá. Díky zbarvení poznáme snadno i mláďata a nedospělou mládež od dospělých modřinek. Mají matnější žlutou barvu, méně výraznou kresbu a hlava je po stranách žlutavá, ne bílá.
Modřinka je ekologicky značně přizpůsobivý pták, typický pro listnaté háje středních poloh a lesostepi, rozšířený u nás všude v kulturní krajině v parcích, zahradách a v blízkosti stavení. Obývá Evropu včetně Britských ostrovů, Středomoří a jih Skandinávie, Přední Asii a severní Afriku. U nás je modřinka stálá, žije zde i přes zimu, i když část mladých ptáků táhne jihozápadně až do Středomoří.
Chcete-li sýkorkám připravit budku, musíte ji zavěsit hned na začátku zimy. Na zahradě se její pomoc při sbírání hmyzu opravdu vyplatí!
Jako všechny sýkorky se modřinky v mimohnízdní době spojují s jinými druhy sýkor do společných hejn a často sledují datlovité ptáky, při jejichž činnosti se přiživují. Už od ledna samci či stabilní páry hledají dutiny k hnízdění a brání si je; zpívají už od února. Dutinu vystýlají mechem, peříčky a srstí. Snášejí přes devět narůžovělých, hnědavě skvrnitých vajíček, na nichž sedí převážně samice asi 14 dní; samec nocuje v jiné dutině a samičku pilně krmí. Pokud samice dobrovolně (tedy nevyplašena) opouští hnízdo, přikrývá snůšku pečlivě výstelkou hnízda jako peřinou. Mláďata krmí oba rodiče drobným hmyzem a pavoučky, k hnízdu s mláďaty přilétají až 400x za den; při jednom příletu nakrmí jen jedno z mláďat a zároveň pak vynesou jeho trus. Hnízdí zpravidla dvakrát za sezonu, potom celé rodiny začínají „kočovat“ krajinou.
V přírodě se modřinky dožívají většinou jen 2–3 let a průměrný věk kvůli vysoké úmrtnosti mláďat je ještě nižší, ale zvlášť zdatní jedinci mohou žít i přes 10 let.
Ptačí rok: | Zimní hosté | Přezimující druhy | Jarní přílet | Hnízdění | březen - začíná hlavní období jarního příletu duben - pokračuje jarní přílet - přes naše území protahují bahňáci květen - vracejí se poslední opozdilci (ťuhýk obecný, rorýs) - mnoho ptáků vyvádí mláďata červen - mláďata odrůstají a osamostatňují se - z neposečených luk se večer a v noci ozývá chřástal polní červenec - z obilných lánů jsou slyšet křepelky - na hnízdech čápů bílých již mláďata stojí a dobře se počítají srpen - po vyhnízdění se některé druhy ptáků začínají "potulovat" po krajině září - v lesích se na zimu sdružují sýkory, šoupálek, brhlík, strakapoud - hlavní období podzimního tahu (zajímavé hlavně u větších vodních ploch a u vypuštěných rybníků) říjen - hlavní období podzimního tahu (zajímavé hlavně u větších vodních ploch a u vypuštěných rybníků) - objevují se zimní hosté (hejna kvíčal, havranů) listopad - je vhodné nachystat budky (přes zimu "splynou" s okolím) prosinec - v závislosti na počasí můžeme sypat do krmítka - pro začínající zájemce o ptactvo dobrý začátek k rozpoznávání druhů (krmítko, nezamrzající řeky ve městech) leden - na potocích hledají za největších mrazů ledňáčci a skorci "volnou vodu" únor - první návraty po zimě (skřivan, špaček) - ptáci začínají zpívat...
Přichází jaro a bujný národ ptačí radostným zpěvem je zdraví. Potůčků průzračných hraví ve vlnkách skřítci se rozskotačí.
Tu náhle temný zaduní hlas, hromy a blesky se jaro hlásí. Ptáčkové nedbají na počasí, sotva se rozjasní, zpívají zas.
Louka háv květnatý odívá, lahodně šumí to ve větvích. Pastýř se ze spánku usmívá.
A když se probudí, hle, nový div, k tanečku nymf při dudách zazpívá, a všude rozléhá se jarní smích.
Úpravu první věty koncertu Jaro můžeme hrát dvojím způsobem. Buď použijeme pouze party naší úpravy, která je zkrácenou verzí, nebo se po poslechu nahrávky pokusíme zahrát větu koncertu celou. Nebude to tak obtížné, jak by se mohlo zdát. První věta má totiž formu podobnou rondu – v průběhu skladby se díl B , který je v partituře označen se několikrát vrací. Takovým instrumentálním „návratům“ se ve starší hudbě říká ritornel (z italského ritornare – navracet se).
líčí Antonio Vivaldi, co se děje v jarní přírodě. Party sólových houslí jsou však natolik obtížné, že si pomůžeme jinak. Podle vlastní fantazie napodobíme: ....cvrlikání, štěbetání, zpěv ptáků a kukání kukačky (na malé tercii), a to třeba pískáním, zpěvem, hrou na zobcovou flétnu nebo zvonkohru (oporou nám budou tóny tónického kvintakordu) ....bublání vody v jarních potůčcích ....jarní bouřku s hřměním a blesky zkusíme vytvořit pomocí plechu, činelů, tympánů či trianglu Antonio Vivaldi jistě netušil, že ještě téměř po třech staletích bude jedním z nejznámějších skladatelů hudebních dějin. Autora části Jaro z jeho koncertů pro housle Čtvero ročních dob (1724) uhádne každý už po zaznění několika prvních taktů. V čem asi je kouzlo věčného mládí této hudby? Už před Vivaldim se skladatelé pokoušeli napodobovat zvuky odposlouchané z přírody. Některé nástroje se k tomu obzvláště hodily: hluboké dechové nástroje dokáží bručet jako medvěd, housle mňoukat jako kočka, ale také třeba kvílet jako meluzína v komíně. V období baroka, v němž tvořil Vivaldi, dokonce vznikla celá teorie, podle které měly každá tónina a každá skupina tónů podle svého melodického a rytmického uspořádání zvláštní význam, vyjadřovaly nějaký „afekt“, dokázaly vyprávět radostně či smutně a dokonce takové pocity vyvolávat. Skladatelům pomohla také vylepšení ve stavbě hudebních nástrojů a nové možnosti techniky hry zase vyvolaly soutěživost mezi virtuózy a skladateli, kdo těchto možností dokáže nejefektněji využít. Vivaldi pocházel z Benátek. Stal se knězem, pravděpodobně kvůli astmatickému onemocnění však nemohl sloužit mše. Téměř až do konce života pak byl učitelem hudby v benátském dívčím sirotčinci
Ospedale della Pieta a pro orchestr tohoto ústavu také vznikla většina Vivaldiho skladeb. Roku 1711 vyšla jeho první sbírka houslových koncertů L’estro armonico, pro kterou se v češtině vžil název Harmonický vrtoch („nápad“ nebo „vnuknutí“), která se okamžitě stala hitem. Následovaly obrovské úspěchy Vivaldiho oper, které se brzy dostaly i do Čech. Jeho nejznámější dílo, koncerty pro housle sólo, orchestr a basso continuo Čtvero ročních dob (Le quattro stagioni), jsou součástí sbírky op. 8, Pokusů harmonických a melodických(Il cimento dell’armonia e dell’ invenzione). Patří k nim krátké sonety, kterými dal skladatel na srozuměnou, co ve skladbě znázorňuje. Ty jsou zároveň vodítkem pro posluchače.
V části Jaro slyšíme zpěv ptáků, bublání potůčku, hromy a blesky jarní bouře, šumění stromů a dudy pastýře, který hraje tančícím nymfám. Pro krásný poslech skladby od Vivaldiho část Jaro jděte sem...
Naše babičky a prababičky pěstovaly bledule a sněženky na zahrádce a není to problém ani teď. Stačí koupit si cibulky šlechtěných kultivarů a ty na podzim vysázet. Ideální doba pro výsadbu je září, aby do zimy stihly dobře prokořenit.
Cibule sněženek a bledulí se vysazují do hloubky zhruba 6 cm a ne vždy se uchytí. Vyžadují specifické podmínky. Daří se jim na vlhkých a propustných půdách a vyžadují mírné slunce až polostín. V přírodě totiž vyrůstají převážně pod listnatými stromy a v křoví. Pokud mají vhodné podmínky, po několika letech vytvoří husté trsy, které si můžete po jejich opatrném rozdělení rozsadit a tím namnožit.
Ideální čas pro nákup cibulek sněženek a bledulí je koncem léta a na podzim. Když je zhruba v září vysadíte, dočkáte se příští jaro něžných bílých kvítků na vlastní zahradě. Při nákupu ale dbejte na to, aby cibule byly nenarašené a bez poškození.
Dřív něž koncem léta nemá nákup cibulek smysl, protože jsou náchylné k vysychání, čímž dochází k jejich znehodnocení. Ideální je, pokud cibule sněženek a bledulí vysadíte hned po nákupu.
Lída Baarová se narodila v rodině magistrátního úředníka Karla Babky jako Ludmila Babková.
Umělecký pseudonym si zvolila podle otcova přítele, kněze a spisovatele Jindřicha Šimona Baara.
Její sestrou byla dalších z vynikajících českých hereček Zorka Janů. V roce 1924 začala navštěvovat reálné gymnázium po jeho absolvování přestoupila na konzervatoř, kde byla pouze rok a půl. Poté se věnovala pouze práci před kamerou. V 17 letech ji filmaři zlákali, aby hrála ve veselohře ,, Kariéra Pavla Čamrdy ,,. Studenti konzervatoře měli zakázáno filmování a povolen byl jen kompars. Film měl úspěch, ale Lída musela konzervatoř opustit. Příležitostně účinkovala i na Pražských divadelních scénách.
Úspěch měla hned ve svém prvním filmu Kariéra Pavla Čamrdy (1931), a proto si ji filmaři okamžitě oblíbili. Již o rok později hrála s Vlastou Burianem ve veselohře Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932). Zahrála si i s mnohými jinými komiky prvorepublikové a protektorátní éry. Ve svém filmu Lidé na kře (1937) jí režisér Martin Frič dal možnost vyzkoušet si vážnější dramatickou roli a ve Vávrově snímku Panenství (1937) se setkala s další velkou herečkou té doby - Adinou Mandlovou.
V českém filmu se naposledy objevila v roce 1941, pak odešla do Itálie. Těsně před koncem druhé světové války se vrátila a režisér Jan Alfréd Holman jí obsadil do připravovaného snímku 13. revír. Po osvobození Holmana vystřídal na režisérské židličce Martin Frič a místo Lídy Baarové si hlavní roli zahrála Dana Medřická. Baarové se podařilo uprchout z Československa zpět do Itálie, kde sehrála ještě řadu rolí a mezi jinými ji obsadil i Federico Fellini do jedné z rolí ve svém filmu Darmošlapové.
Šla z natáčení do natáčení v letech 1931 - 1941 měla na svém kontě 31 celovečerních filmů. Za roli komtesy Blanky v komedii Dívka s modrém získala v roce 1940 národní cenu. V roce 1934 si ji německá UFA vybrala do snímku ,,Barkarola,, do hlavní role. Film z ní přes noc udělal hvězdu. Opačné pohlaví vždy úplně uhranula svou krásou. Zahrála si v něm s hercem Gustavem Fröhlichem, který rovněž velmi stál o to, stát se jejím partnerem životním. Přestože se Fröhlich rozvedl, ke sňatku s Baarovou nedošlo. Možná má na Fröhlichovu nezdaru svůj podíl ministr propagandy třetí říše Joseph Goebbels, o jehož vztahu k Baarové se do dneška vedou dohady. Výpovědi a svědectví samotné Baarové o jejím údajném milostném románu s tímto mocným nacistickým pohlavárem se v různých souvislostech rozcházejí a často si protiřečí.
Měla i nabídku z Hollywoodu, kterou odmítla a ve stáří toho velmi litovala. Jako jedinou z českých hereček ji uvádí i slavná Encyklopedia Britannica.
Její krása ji byla osudnou a po 2. světové válce byla obžalována z velezrady a kolaborace ve vězení strávila 16 měsíců. Na Štědrý den 1946 byla propuštěna, když nebyla schledána vinnou a osobní vztah nespadal do doby zvýšeného ohrožení republiky. Provdala se za J. Kopeckého a v roce 1948 uprchli do Rakouska. Hrát nepřestala - Německo, Španělsko , Itálie.
V roce 1966 se znovu provdala za lékaře Kurta Lundwalle a žila s ním v Salzburgu. V roce 1972 manžel zemřel a od té doby žila sama.
Těsně před koncem druhé světové války se vrátila a režisér Jan Alfréd Holman jí obsadil do připravovaného snímku 13. revír. Po osvobození Holmana vystřídal na režisérské židličce Martin Frič a místo Lídy Baarové si hlavní roli zahrála Dana Medřická. Baarové se podařilo uprchout z Československa zpět do Itálie, kde sehrála ještě řadu rolí a mezi jinými ji obsadil i Federico Fellini do jedné z rolí ve svém filmu Darmošlapové.
O svém životě prohlásila:,, Byla jsem pošetilá,blbá,slávou opilá a proti své vůli jsem se vlastně nepěkně zapletla do dějin". Lída Baarová zemřela v roce 2000 osamělá a plná hořkosti. Pohřbená je v Praze.
U Zborova na vršíčku, vidět je na nebi jedinou hvězdičku, Zdeničko má.
Ta hvězdička už zhasíná, na tebe, miláčku, srdce mé vzpomíná, Zdeničko má.
Tvá dušička, jako ptáček, letí již k nebíčku, a mě je do pláče, Zdeničko má.
Jak rád bych chtěl být u tebe, zlíbat tě tisíckrát, na cestě do nebe, Zdeničko má.
U Zborova, tam v zákopech, z večera usíná, na retu tichý vzdech, Zdeničko má.
Proč mi tě jen, zlý osud vzal, když jsem tě, děvčátko, nadevše miloval, Zdeničko má.
Já tobě jen na památku, pomněnky zasadím, na naši zahrádku, Zdeničko má.
Až rozkvete ta kytička, zlíbám ji na stokrát, jako tvá očička, Zdeničko má.
O Zdeničce. Krásná lidová píseň. Znáte celý text? A historii písničky? Legenda: Když se v roce 1917 rotmistr plukovní hudby z Vršovic, Antonín Nývlt, dozvěděl na bojišti u Zborova, že mu doma ve Rtyni v Podkrkonoší zemřela tříletá dcerka Zdenička, uložil svůj žal do písně. Ta se zpívá na melodii jeho bratrance majora Vosičky pod názvem "Zdeničko má" (U Zborova). Písničku jsem v originále nesehnal přátelé, kdo ji máte, prosím ozvěte se nebo ji nahrajte na server You Tube. Zdeniček je hodně a máme je rádi!
